Medojed (CZ)

Odjakživa nás fascinuje neortodoxní přístup, nebojácnost, věci co nápadně vybočují z normálu. Má to svůj důvod, proč stačí jednoslovný tweet od Elona Muska, aby se zdvojnásobila hodnota nějaké akcie, jak jsme viděli před pár týdny s GameStopem. Od maníka, který první miliony dolarů vydělal v roce 1999 za prodej firmy Zip2, která spojovala registry firem s mapami – něco na způsob dnešních Google Maps – k letům do vesmíru je sakra dlouhá cesta, přesto se mu to se povedlo. Dobývání vesmíru byla dříve doména civilních vládních agentur, dnes tuto úlohu do jisté míry převzali individuální hráči jako právě Elon Musk (SpaceX), Jeff Bezos (Blue Origin) nebo Richard Branson (Virgin Galactic). Ani nemrkneš a ze včerejšího sci-fi je dnešní realita.


V MMA nás dlouhé roky bavil Nick Diaz, hubený zápasník s dlouhýma rukama, který se během zápasu rád chvástal soupeři přímo do xichtu a s rukama u pasu ho provokoval. Nick měl skvělou techniku v boji na zemi a byl jeden z mála, o kterých se dalo říct že byli stejně nebezpeční z dominantní pozice nahoře, jako z nevýhodné na zádech. Jenže Nicka to na zemi moc nebavilo, na promyšlenou konzervativní taktiku ho nikdy neužilo, a tak chodil do divokých přestřelek i se soupeři, které by na zemi docela jednoduše porazil. Přestože nikdy nevypadal jako klasický nasvalený knockoutový rváč, nacházel cesty jak uzemnit soupeře díky skvělé kondici, kterou si pěstoval závoděním v triatlonech.

Původně Shakespearovo parafrázované rčení, že z člověka dělá zbabělce únava, je často připisováno buď George S. Pattonovi, čtyřhvězdičkovému generálovi, jehož armáda na konci WWII osvobodila například Plzeň a Cheb, nebo Vinci Lombardimu, trenérovi, po kterém se jmenuje trofej pro vítěze NFL a který v polovině šedesátých let potlačil rasismus tehdejší doby, když postavil tým na nepoužívaných a výrazně podhodnocených černošských atletech. Nick na téhle únavové zbabělosti udělal kariéru; hromadu papírově lepších postojářů jednoduše utahal. Když už soupeř v rohu ringu lapal po dechu a doufal, že ho zachrání gong, Nick se na něj vrhl a několika přesnými zásahy ho poslal k zemi.


Účetní s příhodným jménem Chris Moneymaker v roce 2003 porazil 838 soupeřů a vyhrál hlavní soutěž Světové série pokeru (WSOP): tento turnaj ve variantě No-limit Texas Hold’em je považovaný za neoficiální mistrovství světa v pokeru. Moneymaker si vydělal dva a půl milionu dolarů a to ani nemusel zaplatit obvyklé vstupné $10.000; do turnaje se totiž zapsal výhrou v sérii tzv. kvalifikačních “satelitů”, kde účast stála jen $86. Bylo to poprvé co hlavní turnaj nevyhrál karetní profesionál a svět pokeru se pod náporem “Moneymakerova efektu” změnil. Evidentně může vysněné miliony shrábnout skutečně kdokoliv a hrát karty u počítače může být výdělečnější než chodit do práce – a tak nastala éra poker boomu.

Pokerovým profesionálům rázem přibylo méně kvalitních soupeřů, což sice snížilo šance na vítězství v těch největších turnajích (počet hráčů ve stejné soutěži ve třech letech po vítězství Moneymakera: 2.576, 5.619 a 8.773), ale mimo turnajové formáty jejich zisky rázem výrazně povyskočily. A člověk vážně nemusel být profík, aby si tu a tam trochu přilepšil k výplatě. Nějakou dobu se dalo na online hrách docela v klidu vyhrávat i s tou úplně nejzákladnější taktikou a matematikou: o takzvané „ryby“, slabé hráče, na kterých se krmí „žraloci“, silní hráči, tehdy nebyla nouze. Tenhle trend se začal lámat zhruba v podobné době kdy se na scéně nejvyšších her objevili jména jako durrrr (Tom Dwan) nebo Isildur1 (Viktor Blom). Kvalita průměrného soupeře bylo tou dobou o mnoho vyšší a slabých hráčů méně, než tomu bylo pouhých pět let zpátky. Nebojácný, divoký styl téhle nové vlny hráčů způsobil, že drtivá většina literatury, která o Texas Hold’em do té doby byla napsaná, celkem rychle přestala být relevantní. Agresivní navýšení před flopem mimo pozici mělo význam možná za starých dobrých časů, ale najednou to mohlo znamenat cokoliv.

Zástupci staré generace, zvyklí na to, že svojí precizní hrou si můžou relativně pohodově a pozvolně vydělávat i bez větších výkyvů, těžce snášela jak tyhle změny, tak myšlenku na šílené swingy typu půl milionu dolarů letí jeden večer z okna, další den vyhraju milion a půl. Pro internetové diváky šlo naopak o zlaté období, kdy se u stolů denně šikovali po tisícovkách, aby byly svědky dalšího epického boje mezi mladými multimilionáři. A bylo na co se dívat: osm z deseti největších banků v historii online pokeru se odehrálo v roce 2009 a u všech osmi z nich byl Viktor Blom, jehož hra byla nejen ultra-agresivní, on hrál jako by snad ani neměl pud sebezáchovy. Kdyby se postavila horská dráha s profilem podle jeho grafu výher a proher, mohla by fungovat maximálně v Mexiku nebo Brazílii, protože jinde by neprošla přes bezpečnostní nařízení.


V Guinnessově knize rekordů je veden jako nejnebojácnější zvíře planety medojed kapský. Kdykoliv o něm někomu povídám, tak to zaujme a já jsem naopak vždycky překvapený, že ho skoro nikdo nezná. Kvůli jeho memefikaci, hlavně díky videím na YouTube, jsem měl dojem, že je všeobecně známo, že je to nejvíc cool zvíře na planetě. Jestli je to pro tebe novinka, dovol mi rozšířit ti obzory.

Na Googlu je nejčastější vyhledávání ohledně tohohle zvířátka slovní spojení “Medojed to má u prdele” (“Honey badger doesn’t give a shit”). Pud sebezáchovy? Medojed ho podle všeho nemá o mnoho víc než je potřeba k tomu, aby z pouhého rozmaru neskákal ze skály. Za určitých okolností neustoupí z cesty ani největším savcům; na YouTube je například video, kde bojuje s šestičlennou lví smečkou. Od kořisti dokáže odehnat i mladého a nezkušeného lva či levharta. Přezdívku “Honey Badger” si někdy můžou vysloužit mimořádně houževnatí profesionální sportovci, například obránce NFL Tyrann Mathieu nebo ragbista Nick Cummins.

Medojed měří 70-105 centimetrů (včetně ocasu), žije v Africe a západní a střední části jižní Asie. Vzhledem může připomínat skunka a mají společné i to, že oba můžou při ohrožení vyloučit ze žláz odpornej smrad. Medojed podle všeho tuhle funkci narozdíl od skunka nepoužívá jako zbraň, ale existuje teorie, že jí využívá při plenění včelích hnízd podobně jako včelař kouř. Odtud pochází jeho jméno: miluje totiž med a zejména larvy včel. Podle legendy ho k hnízdům navádí jeho pomocník, ptáček medozvěstka křiklavá, s kterou tak mají fungovat v jakési symbióze. Medozvěstka má křikem upozornit na nalezené včelí hnízdo a když ho medojed vyplení, jsou zbytky pláství pro medozvěstku odměnou.

S hmotností 6-15 kg se to možná nezdá, ale tenhle miláček je stvořen pro boj a právě proto nemá žádné přirozené nepřátele. Mladí predátoři si na něj možná jednou troufnou a pak už stejnou chybu nikdy nezopakují. Medojed má na zádech něco jako brnění, kterým těžko projdou i šíp nebo kopí, údajně přežije i úder mačetou. Navíc má medojed kůži tak volnou, jako by patřila daleko většímu zvířeti, proto nemají včely velkou šanci mu výrazněji ublížit. Navíc mu to poskytuje tu výhodu, že se “uvnitř” dokáže protočit skoro o 180 stupňů. Nicnetušící šakal nebo lev, který si medojeda zezadu chytí, tak nejen nenadělá moc škody, ale zamýšlená kořist se mu v tlamě otočí a kousne ho rovnou do xichtu.

Svalnatými předními končetinami s až pěticentimetrovým drápy dokáže během několika minut vyhrabat díru tak velkou, že se v ní může ukrýt. Jeho silné čelisti si poradí i se želvím krunýřem a pravidelnou kořistí bývají drobnější ještěři a hadi, včetně smrtelně toxických druhů. Pokud je jimi uštknut, je mu několik hodin špatně, ale obvykle to přežije. Zajímavé je, že vůči jedu není imunní od přírody. Mládě medojeda je vedeno matkou relativně dlouho (čtrnáct až osmnáct měsíců) a ta ho postupně učí na čím dál jedovatější kořist, od těch nejmírnějších škorpionů postupuje po žebříku jedovatosti až po ty nejnebezpečnější, kobry a zmije útočné.

Kromě nepředstavitelné divokosti je medojed i inteligentní a je schopný používat jednoduché nástroje. Bylo nafilmováno, jak si při lovu mláděte ledňáčka, jež uvízlo v kořenech, přivalil kmen stromu a použil ho jako podstavec. Na YouTube je i video, jak opakovaně uniká ze zajetí: otevře si vrata zajištěná petlicemi nebo přelézá překážky s pomocí podstavce utvořeným z blátivé koule nebo vyhrabaných kamenů.

Díky schopnosti využít nejrůznější potravní zdroje je medojed velmi přizpůsobivý a je schopen osídlit širokou škálu prostředí na velkém území. Před lety se v Irácké Basře rozšířila fáma, že britská vojska zde vypustila jezevce, kteří napadají lidi a domácí zvířata. Později se ukázalo, že tito “jezevci zabijáci” byly ve skutečnosti místní medojedi, kteří se sem rozšířili následkem vysušení bažin.

Navzdory svému působivému nadání pro boj medojed samozřejmě není nesmrtelný. V zajetí se může dožít až 26 let, v přírodě je to zřejmě podstatně méně. I když se šelmám většinou dokáže ubránit, stává se, že je zabit levhartem či lvem – tyto kočky jsou pro něj kromě člověka jediným aktivním nebezpečím. Existují ovšem i případy, kdy se jeho útoku včely ubrání a za touhu po larví pochoutce medojed zaplatí životem. Ale to je v pohodě: medojed to má u prdele.

Může jít o obrázek text, kde se píše MEDOJED
Medojed je takový frajer, že i inspiroval tematické vajíčko, které jsem od sestry dostal k Velikonocům.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s